Motto:
„Jde o rozdíl větší a hlubší, než se obyčejně myslí, neboť je spjat se dvěma vzájemně se vylučujícími představami o lidské osobě a sexualitě.“
Jan Pavel II., Familiaris consortio, 32
Hlavní myšlenky:
Antikoncepce a přirozené plánování rodičovství (PPR) mají stejný cíl: vyhnout se početí dalšího dítěte; oba jsou to způsoby záměrné kontroly početí.
Mezi antikoncepcí a přirozeným PPR přesto existuje podstatný antropologický a morální rozdíl; tento rozdíl spočívá v prostředcíchk dosažení kontroly početí (teologicky je to tzv. „předmět skutku“).
Prostředkem kontroly početí u antikoncepce je potlačení/odstraněnípředpokládané plodnosti; u PPR je to sebeovládání: sexuální abstinence v plodném období cyklu ženy.
Antikoncepční prostředky svým účinkem směřují přímo proti plodnosti muže nebo ženy; PPR jsou pouze metody zjišťujícízačátek a konec plodného období ženy. Antikoncepce plodnost odstraňuje; PPR periodickou plodnost sleduje a akceptuje.
Rozdíl mezi antikoncepcí a PPR je jako rozdíl mezi „lhát“ a „mlčet“: obojí má za cíl „neříci nežádoucí pravdu“. Rozdíl mezi nimi je v prostředcích, jak toho dosáhnout – lhaní je přímým útokem proti pravdě, mlčení pravdu respektuje jako dobro.
„Umělost“ (zde chápaná jako „vyrobenost člověkem“) použitých antikoncepčních prostředků je eticky nepodstatná: katolická církev odsuzuje jak „umělou“ (např. kondom), tak „přirozenou“ / „přírodní“ antikoncepci (rostlinné výtažky nebo přerušovanou soulož); naopak akceptuje jak metody PPR využívající „umělé“ prostředky (teploměr, počítač), tak „přirozené“ prostředky (počítání dnů).
Při použití antikoncepce mají manželé vždycky „chráněný“ sex; při použití PPR mají vždy „nechráněný“ sex.
Při použití antikoncepce ztrácí sex význam úplného sebedarování; při PPR se manželé jeden druhému bezvýhradně a úplně darují. Kvůli antikoncepci se manželé nestávají v pravém smyslu „jedno tělo“; PPR manželům umožňuje vždy stát se „jedno tělo“.
Používání antikoncepce vyjadřuje odmítnutí těla s jeho plodností, stvořitelského plánu, který spojuje sex s předáváním života; PPR vyjadřuje akceptaci těla muže i ženy, jejich sdílené plodnosti i stvořitelského záměru s manželskou sexualitou.
Otázky k diskusi a dalšímu promýšlení:
- V diskusích o antikoncepci z pohledu etiky se někdy objevuje odkaz na „přirozenost“/“nepřirozenost“ použitých prostředků. Církev ale takové rozlišení (alespoň v běžně chápaném smyslu) nedělá: netvrdí, že kondom je špatný, protože je to „umělý“ prostředek kontroly početí, a naopak že PPR je morální, protože je „přirozené“/„přírodní“. Proč je podle vás argumentace „přirozeností“ problematická? Jaké různé významy může mít např. tvrzení: „Je to (ne)přirozené“?
- Pomáhá vám analogie se „lhaním“ a „mlčením“ pochopit rozdíl mezi antikoncepcí a PPR, když připustíme, že obojí v páru má stejný cíl? Může být někdy „mlčení“ nemorální? Co tato analogie říká o morálnosti používání PPR?
- Najdete příklady z jiných oblastí života, kde dobrý cíl neospravedlňuje použité prostředky? Najděte si např. vysvětlení rozdílu mezi „killing“ a „letting die“ v debatách o eutanazii.
- Znáte nějaký pár, který od používání antikoncepce (kondomu, pilulky) přešel k PPR? Jak oni popisují rozdíl mezi antikoncepcí a PPR? Co se změnilo v jejich prožívání sexuality, v manželském vztahu, v duchovním životě?
- Židé už po tisíciletí zachovávají v manželství období sexuální zdrženlivosti (během menstruace a 7 dnů po ní). Tento zvyk se nazývá taharat ha-mišpacha (zákon rodinné čistoty). Zkuste na internetu najít svědectví někoho z židovského prostředí, jakou má zkušenost s vlivem periodické sexuální abstinence na manželský vztah. Např. zde najdete jeden příklad.
Doporučená literatura:
Prevzaté: www.signaly.cz